Divadlo Ungelt: Smrt a dívka

Když milujete Případy 1. oddělení a jste žena, musíte milovat i Petra Stacha v roli kapitána Anděla. Přesně takhle jsme se s mamkou dostaly na představení Smrt a dívka do Divadla Ungelt.

Ariel Dorfman zažil Pinochetův převrat v Chile. Ve své hře Smrt a dívka, jejíž název je inspirován stejnojmennou Schubertovou skladbou, vypráví příběh mladé ženy, jenž v hostovi svého manžela, významného politika, pozná svého trýznitele z výslechů během boje proti Pinochetova režimu. Výslechů, na které se několik let snažila zapomenout, a které ji připravily o štěstí i naději na rodinný život. Zatímco ona se chce za každou cenu pomstít, její manžel kolísá mezi demokratickým přesvědčením, že každý má právo na spravedlivý soud, ať udělal cokoli, strachem o svou politickou kariéru a pochopením své ženy, která všechno tohle absolvovala z lásky k němu.

Dívka a smrt je asi vůbec nejnepříjemnějším a tématicky nejodpudivějším představením, které jsem kdy viděla. Hodina a půl ve vás zanechá pocit podivné prázdnoty a hrůzy z toho, že se něco podobného někde děje i dnes. Nebudete se smát, dialogy postav vám budou nepříjemné, ale odejdete s velmi silným divadelním zážitkem, který je ještě umocněn komorní atmosférou Ungeltu. Lucie Štěpánková, Tomáš Dastlík i Petr Stach jsou ve svých, nepochybně extrémně náročných rolích, vynikající.

Smrt a dívka je drsná, ale výborná hra, jakých je na pražských divadelních scénách málo. Na kráse ji lehce ubírá snad jen, vzhledem k délce, zbytečná přestávka, která diváka vytrhne z husí kůži nahánějící atmosféry. Jinak je inscenace Jiřího Svobody ideální příležitostí k návštěvě divadla Ungelt - jeho sklepní prostory s malým barem přeplněným židlemi nejrůznějších osobnosti, včetně otáčivého křesla Miloše Kopeckého, dýchají atmosférou, jakou nemé žádné jiné divadlo.

Hodnocení: 9/10

Jak jsem se zamilovala do Kmotra

Na otázku, jaká je má nejoblíbenější knížka, jsem nikdy moc neuměla odpovědět. Byly doby, kdy jsem byla šíleně zamilovaná do všeho od Jane Austenové, později jsem neustále listovala knížkami od F.S.Fitzgeralda, jehož Něžná je noc je pro mě stále absolutní "srdcovka". Taky jsem zbožňovala McEwanovo Pokání či Steinbeckovo Na východ od ráje a samozřejmě nedám dopustit na Harryho Pottera, protože mi čtení téhle série úplně změnilo život. Letos o prázdninách jsem objevila nového favorita. Po dlouhé době jsem našla knížku, kterou jsem ihned po přečtení nepřečetla úplně od znova jenom proto, že mám v knihově kupu nepřečtených knih. Knížku, kterou si od přečtení neustále prohlížím a opečovávám. Troufám si říct, že Puzův Kmotr zůstane na prvním místě ještě hodně dlouho.

Na začátku července jsem byla na dva týdny na Sicílii. Itálii bezmezně miluji a při každé návštěvě tak trochu sním o tom, že se tam třeba jednou přestěhuji. Na Sicílii byste jen těžko hledali turistický obchůdek bez magnetku, trička či zapalovače s motivem Coppolova filmového Kmotra. Jelikož nám film doporučila i moc milá průvodkyně na lodním výletě, která nemohla pochopit, že jsme tenhle filmový klenot neviděli, okamžitě jsem sehnala všechny tři díly a doma vyhrabala Puzův román, který jsem si chtěla přečíst ještě předtím než si pustím film. Čekala jsem starou, nezáživnou, rozvláčnou knihu a nikdy bych neřekla, jak moc mě příběh Vita Corleona a jeho rodiny dostane. Tři dny jsem chodila s knížkou v podpaží, na letišti na Rhodosu o půlnoci četla ve stoje při čekání na odbavení a nebyla schopná myslet na cokoli jiného. Hltala jsem každou stránku, každou kapitolu a knihu odkládala s pocitem smutku, že už jsem na konci. Po dlouhé době jsem narazila na knihu, z níž jsem si zapamatovala věty a jejíž konec mě dokonale uspokojil (jsem typ člověka, který si hned na začátku čtení vymyslí svůj vlastní konec a pak je naštvaný na autora, že knihu ukončil úplně jinak). Po dlouhé době mám pocit, že jsem objevila nadčasovou knihu, která nenudí a je stále velmi čtivá a aktuální.

zdroj: http://quotesgram.com/the-godfather-don-corleone-quotes/