Blížící se podzim ve mně vyvolává potřebu zase začít psát. V létě na blog vůbec nebyl čas, tedy respektive vůbec nebyl čas na sezení u počítače a psaní článků. Na druhou stranu jsem kromě cestování (doma jsem byla všehovšudy asi týden) stihla vidět spoustu filmu a přečíst mnoho zajímavých knih. Následující článek tedy berte spíše jako shrnutí toho, co ze světa knih a filmu mě během léta zaujalo a odstartování nové "blogovací" sezóny po několikaměsíční pauze.
Hned na začátku prázdnin jsem se konečně dostala do filmových Varů, kam jsem se chtěla dlouho podívat, ale nikdy to nějak nevyšlo. Festivalovou atmosféru jsem si užila naplno a určitě pojedu i příští rok. Být na miste, které žije filmem, je zkrátka úžasné. Lístky se sháněly blbě a můj pečlivě vypracovaný program z domova byl nakonec úplně zbytečný, protože nákupy lístků probíhaly ve stylu: "Na něco na zítra ještě máte?" Nakonec jsme viděli poetickou Krásnou a ztracenou, Polednici, Malé muže, skvělého brazilského Aquariuse, na můj vkus příšernou Domovinu a výborný starý film Rocco a jeho bratři, který byl výborným zakončením téhle úžasné filmové akce. P.S. Karlovarská kolonáda je asi jediné místo na světe, kde můžete potkat svého dějepisáře, Leoše Mareše i Ovčáčka.
Hned na začátku prázdnin jsem se konečně dostala do filmových Varů, kam jsem se chtěla dlouho podívat, ale nikdy to nějak nevyšlo. Festivalovou atmosféru jsem si užila naplno a určitě pojedu i příští rok. Být na miste, které žije filmem, je zkrátka úžasné. Lístky se sháněly blbě a můj pečlivě vypracovaný program z domova byl nakonec úplně zbytečný, protože nákupy lístků probíhaly ve stylu: "Na něco na zítra ještě máte?" Nakonec jsme viděli poetickou Krásnou a ztracenou, Polednici, Malé muže, skvělého brazilského Aquariuse, na můj vkus příšernou Domovinu a výborný starý film Rocco a jeho bratři, který byl výborným zakončením téhle úžasné filmové akce. P.S. Karlovarská kolonáda je asi jediné místo na světe, kde můžete potkat svého dějepisáře, Leoše Mareše i Ovčáčka.
