neděle 13. srpna 2017

Letní shakespearovské slavnosti: Romeo a Julie

Romeo teskní po Rosalindě a v domě Kapuletů se chystá večírek, po kterém už nikdy nic nebude tak jako dřív. Začátek tragédie o nejznámější zamilované dvojici pojalo režisérské duo SKUTR po svém. Italské disko předznamenává, že klasika se konat nebude. Na kráse ale moderní pojetí příběhu neubírá. Ba naopak.

Zdroj: informuji.cz

Nejsem velký zastánce moderních úprav klasických her a na rovinu přiznávám, že jsem před lety byla ze Špinarova Zkrocení zlé ženy dost v rozpacích. Nadšená jsem nebyla ani ze začátku Romea a Julie. Na jevišti se místy odehrávalo něco, co jsem nebyla schopna zařadit do slavné Shakespearovy tragédie a příběh hlavních postav přebíjela řada laciných vtipů - některé sice povedené, ale být jich o polovinu méně, vůbec nic by se nestalo. Pokud jste viděli Sorrentinovu Velkou nádheru, možná pro vás bude první půlka snesitelnější. Výběr "party" hudby totiž pravděpodobně nebyl náhodný a odkazuje na narozeninovou oslavu z filmu. Při druhém zhlédnutí mě na to upozornila kamarádka a chytlavé italské disco získalo trochu jiný rozměr. Rozjezd celé inscenace byl pro mě, i tak, poněkud rozvleklý.
 Pak ale přišlo setkání ústřední dvojice a já byla okouzlená až do konce. SKUTRům se na jevišti podařilo vykouzlit neuvěřitelnou atmosféru. Scéna, kostýmy, hudba, spousta detailů, které jsem zaregistrovala až poté, co jsem inscenaci viděla podruhé....Vše do sebe perfektně zapadá a předznamenává, že se nebude jednat o ztřeštěnou komedii o dvou zamilovaných teenagerech. Tereza Voříšková a Jan Sklenář vytváří nádherný pár. Voříškové Julie je potrhlou čtrnáctiletou dívkou, která neumí chodit na podpatcích, ale zato je dětsky upřímná. Konečně někdo pochopil, že Julie nemusí a vlastně ani nemůže být dospělou ženou. V tu se postava mění, vlivem okolností, až v druhé půlce. Sklenářův Romeo je zase tak trochu hysterka a zamilované verše pronáší s mladistvou jiskrou, jakoby se nebral úplně vážně. Jejich láska je bezelstná a něžná, přesně taková, jakou by měla první láska být a přesně taková, jak jsem si ji při čtení Romea a Julie představovala. Z vedlejších postav vyniká Saša Rašilov v roli kněze Vavřince, který na rozdíl od postav Merkucia a Benvolia nesrší lacinými vtipy, ale rozesměje i sofistikovanějším způsobem.

V druhé půli dochází k radikálnímu zlomu a veškeré prvky humoru mizí spolu s bezstarostností zamilovaného páru. Právě tehdy začíná být inscenace něčím víc než jen milou letní zábavou na Hrad. Radikálně proškrtané verše nahrazuje silný vizuál a pohybové kreace. O podstatné a "profláklé" pasáže ale divák nepřichází. Tragický konec předznamenává i přítomnost zemřelých postav. Vše spěje ke konci, který je po pasáži, kdy Julie nechce pustit Romea do Mantovy, dalším momentem, při kterém tuhne krev v žilách. Nikdy bych nevěřila, že může konec Romea a Julie jakkoli divácky překvapit, vždyť poslední verše zná řada lidí zpaměti. SKUTŘi to ale dokázali. Už dlouho jsem si tak neužívala každý moment na jevišti, jako během posledních minut Romea a Julie.

Pokud vám nevadí radikální úpravy klasik, překonáte počáteční šok a dáte inscenaci šanci, budete odcházet nadšení. Tak nadšení, že se třeba jako já do hlediště vrátíte. Naplno jsem se totiž zamilovala až napodruhé. Romeo a Julie jednou z nejlepších inscenací LSS, která potěší i náročného diváka.

Moje hodnocení: 8/10 (druhá polovina 10/10)